Bohemia Balet

SUITA V BÍLÉM, DĚVČÁTKO SE SIRKAMI

Podrobnosti

Zveřejněno 20. 2. 2011 17:26

ŘEDITEL TANEČNÍ KONZERVATOŘE HL. M. PRAHY JAROSLAV SLAVICKÝ

A UMĚLECKÝ ŠÉF BALETU NÁRODNÍHO DIVADLA PETR ZUSKA

SI VÁS DOVOLUJÍ POZVAT NA PŘEDSTAVENÍ

BOHEMIA BALETU, souboru Taneční konzervatoře hl. m. Prahy

SUITA V BÍLÉM

Bohemia Balet, soubor Taneční konzervatoře hl. m. Prahy, uvede ve Stavovském divadle představení složené z výjimečných tanečních děl klasického i současného repertoáru. V první části to bude klenot francouzské neoklasiky, Lifarova Suite en blanc (Suita v bílém), kterou uvádí Bohemia Balet jako jediný soubor v ČR a za níž obdržel v Soutěžní přehlídce tanečního umění ČR v roce 2008 Čestné uznání za dramaturgický přínos.

Druhou část vyplní tři kompozice světoznámého choreografa Jiřího Kyliána – Večerní písně A. Dvořáka, Indigo Rose T. Daffana a fragment Písní potulného tovaryše G. Mahlera. Závěr večera bude patřit baletu Růže, který vytvořil v roce 2010 umělecký šéf baletu ND Petr Zuska na hudbu skupiny Spirituál kvintet pro Bohemia Balet.

SUITE EN BLANC
Choreografie: Serge Lifar
Suite en Blanc vytvořil v roce 1943 pro Pařížskou operu jeden z největších francouzských choreografů 20. století Serge Lifar (1905–1986). Hudební předlohou se mu stalo dílo francouzského skladatele Edouarda Lalo (1823–1892). Choreografie je výsostnou ukázkou neoklasického baletního stylu, čistým pohybovým vyjádřením hudebního díla, někdy s náznakem vztahu tanečníků (L´adage), vždy však s velkými nároky na technickou a stylovou vyspělost interpretů. Velkým přínosem při uvedení Suite en blanc byla spolupráce s legendárním francouzským tanečníkem prof. Cyrillem Atanassoffem, který byl pověřen dědici autorských práv supervizí při jejím nastudování.

VEČERNÍ PÍSNĚ
Choreografie: Jiří Kylián

INDIGO ROSE
Choreografie: Jiří Kylián

PÍSNĚ POTULNÉHO TOVARYŠE
Choreografie: Jiří Kylián

RŮŽE
Choreografie: Petr Zuska

„Skupina Spirituál kvintet oslavila, tuším, 50. výročí své existence, což je opravdu zázračné jubileum. Za zázračnou však považuji rovněž kvantitu a kvalitu její práce, která představuje velice originální a cenný kámen v mozaice české hudby.

Počínaje způsobem uchopení a „počeštění“ originálního černošského gospelu, přes trampskou esenci, která zlidověla u táborových ohňů, folklórní aroma lidových písní… až po ryze autorskou tvorbu.

Všechny tyto „tváře“ Spirituál kvintetu mám docela pod kůží již od dětství a dá se říci, že jsem s nimi vyrůstal. Jako choreograf jsem tedy pochopitelně nesáhl po této muzice poprvé.

Album „Písničky z roku raz dva“ je myslím úplně první LP deskou této skupiny. V té době byla většina z jejích členů - tvůrců i interpretů – „jen“ talentovanými teenagery. Má, pochopitelně o mnoho let pozdější, soukromá zkušenost s písničkami na této desce, se výrazně váže k mým raným platonicko-erotickým citům. Ač se zde jedná o úpravy českých, německých, francouzských či skotských balad z dávného období renesance, celá věc je velice úzce spjata s mládím, a to i v rámci poetiky veršů.

Má „variace“ na toto téma je tedy příznačně věnována právě mladým interpretům. Těm, kteří mají ve vínku přirozenou čistotu a upřímnost, humor i metaforu, naivitu a hlavně lásku.

Lásku, která se stane „růží“ – jako leitmotivem a titulem tohoto „balítku“, jelikož stejně jako láska je obdařena květy, které voní a trny, které zraňují.“

A PROTO SE NEHNĚVEJ NA RŮŽI KVŮLI TRNŮM. VAŽ SI TOHO, ŽE TAK TRNITÝ KEŘ MÁ RŮŽE.
(Petr Zuska)